Velikonoce jsou příběh semínka

Velikonoce jsou příběh semínka

"Děti, projdeme si letos křížovou cestu," řekla před Velikonocemi babička. "A budeme si na ní povídat o semínku."

"Proč o semínku?" ptá se Kuba.

"Protože Velikonoce jsou, Kubo, příběh semínka."

"Šemínka?" ptá se malá Karlička.

"Ano, Karličko. Ježíš zemřel stejně jako semínko."

Děti s babičkou procházejí křížovou cestu na kopci nad vesnicí.

"Babi, proč ho odsoudili? A proč si ten Ježíš bere ten kříž? Proč neudělá nějakej ten svůj zázrak a neuteče?" ptá se Kuba rozčileně.

"Protože on se rozhodl poslušně umřít, aby lidem ukázal, že správný život se žije tak, že člověk nehledí na sebe, není sobecký, ale dělá věci pro dobro, pro Boha," odpovídá babička.

"Plo Boha," opakuje Karlička.

"Ano, Karličko. A tak je to i se semínkem. Semínko taky musíme zahrabat do země. V hlíně semínko poslušně nabobtná a puk! Pukne. Tím vlastně zemře. Jenomže to není konec! Pak z něj vyroste klíček a kořínek. A pak roste a roste dál, až je z něj rostlinka, která je užitečná. Když semínko do země nedáme, tak sice nepukne, ale žádná rostlinka nevyroste."

"Lostlinka je ušitešná," zapamatovala si Karlička.

"Ale babi, žít správně přece znamená, že člověk nedělá špatný věci a pomáhá druhejm, ne?"

"No, pomáhat ostatním je moc hezké, Kubo, ale Bůh k lidem mluví o hlubší věci, o srdci. Bůh chce, aby lidi měli v srdci jeho lásku a poslouchali ho. Jenomže my lidé jsme sobečtí a máme v srdci hlavně sebe, svoje touhy a řídíme se podle toho, co je nejvýhodnější pro nás. Kdyby šlo Ježíšovi o něj samotného, nenechal by se umučit na kříži. Ale tady vidíte, co všechno vytrpěl, aby ukázal svou lásku k lidem." Babička se dívá na obraz Ježíše, jak visí na kříži.

"Proč ho ale takhle zabili?" otřásl se Kuba.

"Protože jim vadilo, že jim Ježíš řekl, že nemají v srdci Boha, ale sebe a svoje sobectví. A oni si přitom mysleli, že žijí správně. To si mysleli tak moc, že Ježíšova slova pokládali za špatná a zdálo se jim správné se Ježíše zbavit," odpovídá babička.

"Takže kdo chce poslouchat Boha, tak musí umřít?" zeptal se Kuba a nebylo mu příjemně.

"Ne, že by musel umřít, jak to vidíte tady na obrazech," říká babička, "platí to zase o srdci. Musí umřít to sobectví, co má člověk v srdci. Pak je v srdíčku místo pro Boha, člověk ho může radostně poslouchat, může přemýšlet o tom, jak dělat věci správně, jak být Bohu i lidem užitečný. Jako to semínko, které je ochotné v hlíně puknout a poslušně růst." povídá babička a usmívá se.

"Pošušně úšt," opakuje Karlička.

"Ale Ježíš skončil přece špatně, ne?" zapochybuje Kuba.

"Ne ne, on v tom hrobě nezůstal! Podívej, tady jsme u prázdného hrobu. Každý, kdo bude Boha poslouchat a chtít být jako semínko, bude nejen užitečný, ale s Bohem i šťastný!" říká šťastně babička.

Kubovi letí hlavou myšlenky a babičce je jasné, že rozhovor bude později pokračovat.

"Tak pojďte, půjdeme na oběd a pak si zasadíme nějakou rostlinku," říká babička.

"Šašadíme oštlinku," opakuje Karlička.

napsala Áka Chrásková

nakreslila Zuzana Vršanská

(než zjistím lepší zpusob, text příběhu si zkopírujte do wordu a vytiskněte, vyjde to na jednu A4)

Tady ještě barevná verze: